Pokusím se vám shrnout mou cestu na sever... bude hodně obrázků... Je to vlastně jednoduché a zároveň obrovsky těžké jen tak odjet a pak si uvědomit, že to vlastně není sranda… že se to opravdu děje!

IMG: Jižní Island 2018 / Þórsmörk / luxusní výhled při běhání

Je neuvěřitelné, co vše se v člověku otevírá, když opouští svůj dosavadní život a odjíždí. Myslela jsem, jak jsem statečná a nic to se mnou nedělá. Jooo, tůdle. Poslední dny a noci, před tím než jsem dojela do Þórsmörku, se mé emoce měnily rychlostí světla. Smutek a radost bojovaly o místo mé pozornosti několikrát denně. Člověk si říká „co je toto za zkoušku, a co mi to má říct?“ Říkalo mi to jediné… stále dokola… byla ve mně jedna silná emoce, která vždy ušlapala všechny ostatní: DĚLÁM TO, CO CÍTÍM JAKO NEJLEPŠÍ PRO MĚ SAMOTNOU! JSEM BYTOST, KTERÁ MILUJE SVŮJ ŽIVOT A HODLÁ HO ŽÍT VĚDOMĚ A HODNOTNĚ. UČÍM SE Z KAŽDÉ CHYBY A KAŽDÉHO MOMENTU, KTERÝ PROŽÍVÁM. Tímto bych ještě chtěla dodat, že je dobré se také učit z chyb ostatních, nejen svých.

IMG: Dánsko 2018 / Někde u Thyholm

Cesta na sever

Cestou na sever jsem projela půlku České republiky (díky Klárko, že jsi řídila! Byla jsem opravdu unavená) a přespala jsem v Ústí nad Labem u Martinky a Martina! Poslední kamarádi, kteří mě viděli před hranicemi Německa. Pak už jsem jen pokračovala po dálnicích skrz celé Německo. Plán byl, dojet do večera do Dánska. Nepovedlo se mi to. Taková moje klasika, že své plány neplním... Byla jsem tak unavená, že jsem spala před hranicemi na parkovišti, v autě. Kafe jsem si dávala na každé zastávce, ale stejně mi to nepomohlo. Uznala jsem, že to nemá smysl a šla spát. Mimochodem, auto se mi zdá jako hodně pohodlný „stan“ na přenocování. Ujela jsem ten den téměř 800 km.

IMG: Německo 2018 / Již nějakou dobu na cestě

Druhý den mě probudili ptáci a slunce. Nádhera veliká!! A já byla obrovsky spokojená a hrdá! Zamířila jsem přes hranice do Dánska, do městečka Tønder. Nádherné a klidné místo plné umění a zeleně! Jsem uchvácená! Dánsko se mi líbí moc. Další zastávka je Rømø, ostrov, kde jsou písečné duny. Tady také poprvé v životě jezdím autem po pláži a je velký zážitek! Konečně u moře! Jupí! Hodně dlouho jsem přemýšlela, jestli další noc nestrávit tam, ale mám to do přístavu ještě hodně daleko a tak nechci riskovat…jede se dál…podél pobřeží na sever. Asi tak 70 km od přístavu ale zastavuji a přichází další rozhodnutí…budu zase spát v autě a přímo s výhledem na moře! Bylo tam přenádherně a zase jsem dojatá okamžikem opravdové svobody rozhodnutí aniž bych kohokoli ovlivňovala.

IMG: Dánsko 2018 / Tønder

IMG: Německo 2018 / Již nějakou dobu na cestě

Posledním místem v Dánsku, kde strávím asi i pár hodin je přístav Hirtshals, odkud vyplouvám trajektem 19. 5. 2018 v 15hod.

IMG: Dánsko 2018 / Čekání na trajekt v přístavu Hirtshals

Trajekt

Jak shrnout cestu trajektem. No… pro mě to byl velký zážitek. Celou cestu jsem prosila, z celého srdce, o přízeň počasí a poklidnou plavbu. Myslím si, že poklidná byla, i když pro mě rozhodně ne. Ale já mám obecně strach z naklánějící se lodi, takže mě neberte moc vážně…

IMG: Trajekt 2018 / Někde v moři nebo oceánu

Dokonce jsem zpočátku byla i nadšená…

„A právě teď sedím na trajektu směrem východní pobřeží Islandu a koukám na neskutečně kýčovitý západ slunce a jsem opět sama u sebe. Neskonale šťastná a vděčná v život samotný a možnosti, jaké my Evropani máme!“ (napsáno 19.5. ve 21:30 na mé první cestě trajektem)

K tomuto tedy dodám, že další dny přišly vlny a už to tak růžové nebylo. Dokonce jsem vyhlásila výběrové řízení na člověka, který mi auto odveze zpět do Dánska. Jsem si jistá, že cestu trajektem už absolvovat nechci. Proč? Mám z té lodi pocit, že jsem uvězněná v ocelové plechovce, která je na té vodní ploše jako list ze stromu. Necítím se vůbec bezpečně. Což ale neznamená, že by to měl být špatný dopravní prostředek.

No a proto, že cestování vám dá více než zážitky, mě opět dalo nové lidi do mého života, kteří se i na Islandu neustále vracejí. Jak krásné to je, když si uvědomíte provázanost světa. Jedním z těchto lidí je Leanne. Sdílely jsme spolu couchette a následně i celou plavbu. Sice jsme se v přístavu rozdělily, cesty jižného ostrova nás zase přivedly dohromady. Úplně náhodně jsme se zase setkaly na šotolinové cestě k ledovci.

Cestování trajektem ve zkratce

Ve zkratce... Je to celkem drahá záležitost a dosti i zdlouhavá. Dá vám to ale mnoho času pro sebe a vaše myšlenky, protože z té lodi prostě nemáte kam utéct. Na druhou stranu je tato loď takový pojízdný hotel, který má několik restaurací, obchod, kino, bazén i posilovnu se saunou. Docela luxus. Všude zaplatíte kartou. A je opravu veliká, takže se můžete povalovat nebo posedávat kdekoli, nikdo vám nic neřekne. Spaní na horní palubě ale neporučuji, protože je tam opravdu zima a fouká.

IMG: Trajekt 2018 / Čekání v přístavu / fronta na trajekt / na lodi

Při příjezdu do přístavu se postavíte do řady aut jako na hranicích a u okénka dostanete své palubní lístky po auto a své místo v kajutě nebo couchette. Na tomto trajektu byly 3 patra parkovacích míst, podle toho, jak velké auto máte. Vjížděla jsem na trajekt mezi prvními. Co to znamenalo? Budu odjíždět skoro jako poslední… Během plavby se k autu nedostanete, takže pokud si necháte spacák nebo cokoli potřebného v autě, máte smůlu.

IMG: Trajekt 2018 / Někde tam před námi je Island / Ráno budeme na východním pobřeží ostrova

Couchatte… Během plavby se toto slovo stalo spíš nadávkou, než místem dobrého spaní, kde by člověk chtěl trávit noc. Hodně jsem vzpomínala na pohodlný spánek na přední sedačce své Fabie s panoramatickým výhledem na moře! V místnosti zvané couchette se žádného okna nedočkáte a vlastně to ani nemá pořádné dveře. Místnost velikosti spíže sdílíte s dalšími pěti lidmi stejného pohlaví. A to je ta lepší varianta.

Váš palubní lístek v sobě skrývá čip a tak funguje jako klíč k hlavním dveřím spacího prostoru. Pozor, nedávejte si ho blízko k mobilu, protože se vám jinak zneaktivní. Což se mi stalo, a nebyla jsem sama.

Než jsem se propletla úzkými chodbami trajektu až ke spacím místnostem v 2 podlaží, 2x jsem se ztratila. Následně mi Leanne několikrát pomohla najít cestu. „Follow the blue line“… super… ale blue line byla na druhé straně lodi a já byla pořád na yellow!

IMG: Trajekt 2018 / S Leanne na lodi / Kafe a "cake of day" / Car deck num. 4A

Co bych k tomu celému řekla mezi řádku?

Pro člověka jako jsem já, nebo jakým jsem byla, je toto celé takové těžké. Jsem zvyklá věci hodně řešit a prožívat. O to víc se ve mě pralo to, že mi postupně začínalo docházet, že se to celé opravdu děje! Několikrát jsem stála a jen tak koukala na to, co se děje kolem mě a byla až taková nepřítomná. Jako by se kolem mě odehrával nějaký film a já na něj koukala jako pozorovatel. Jakoby se všechno najednou odehrávalo mimo mou bublinku, kterou jsem si nafoukla kolem sebe. Zdálo se mi to jako sen a až hystericky jsem se bála z něj probudit! Nechci se probudit! Nechci z této zkušenosti couvnout zpět a nechat si to projít mezi prsty jako písek. Ne!

Tento strach z probuzení jsem v sobě měla ještě první den na Islandu. Pak přišlo uvědomění a neuvěřitelný pocit velikosti. Seděla jsem na černé pláži u Víku, pila kafe a sledovala velké, nebezpečné vlny, které hučely dunivou silou. Asi je to pravda, asi se to děje, asi se neprobudím!

Všechny fotografie použité v tomto článku jsou mým majetkem a vztahují se na ně autorská práva. Není povoleno je používat bez svolení autora. Děkuji za pochopení.