Search
  • JT

05 část 3/3: Island 2017 aneb Skógafoss a Þórsmörk – dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.


Tento text je o tom, jak jsem dojela do Skógaru a opět jsem změnila celé své plány. Člověk prostě nemá plánovat.

IMG: Skógafoss 2017 / Jižní Island

Tak jsem dojela do Skógaru, nadšená, že mohu zase obdivovat tento nádherný vodopád z plakátů a reklam. Když jsem tu byla poprvé, byl ten nejdeštivější den, který jsem do té doby na Islandu zažila. Teď tu bylo ale přenádherné počasí, kdy jsem se svlékla i do tílka, což jsem si myslela, že nikdy na tomto ostrově neudělám. Postavila jsem nadšeně stan tak, abych viděla přímo na vodopád a nechávala se unášet zvukem padající vody.

Ale… přišel čas příjezdu turistů a najednou mi to došlo… Tohle místo už nebylo tak klidné a liduprázdné, jako jsem ho poznala v roce 2015. Musím přiznat, že tu bylo až přecpáno a to mě úplně znechucovalo. V tu chvíli jsem pochopila všechny ty články o nárůstu turistů. Navíc jsem zjistila, že mi Passport na autobusy neplatí na Jökulsárlón (ledovcovou lagunu na Jižním pobřeží) a to mě zamrzelo úplně nejvíc!!! Má vůbec smysl, abych se hnala víc než 4 hodiny na ledovec Skaftafell a pak připlácela ještě za další cestu k laguně? A co víc, dorazila bych tam se stejnou záplavou lidí, jakou jsem prožívala teď na tomto místě. Provedla jsem tedy velmi zásadní rozhodnutí. Toto rozhodnutí mi metlo veškeré plány, které jsem si předsevzala už před odletem.

IMG: Skógafoss 2017 / Jižní Island / Turisti

JEDU ZPĚT DO VOLCANO HUTS!

Udělala jsem tedy ještě jeden výšlap nad Skógafoss. Bylo to naprosto úžasné. Došla jsem kam to šlo a užila si všechny přenádherné vodopády, které jsem kdysi měla možnost vidět jen v mlze. No a tam přišlo další uvědomění. Lidi/turisti se třídí na dva tábory a tady je to více než evidentní.

IMG: Skógar 2017 / Jižní Island

Turista A

Rozdělení je jednoduché. Turista A se běžně pohybuje kolem nejvíce turistických míst. Dál se rozhodně neobtěžuje jít. Vystoupí z auta nebo autobusu a dojde jen k vodopádu, laguně nebo jiné „atrakci“. Udělá si selfie a jde zase zpět do bezpečí dopravního prostředku. Já tyto lidi nehaním, jen to nejsou lidi mého gusta. Projevují se již na dálku několika poznávacími znameními:

Voní.

Mají většinou džíny a čisté, nezaprášené oblečení.

Boty jsou často takové, že bych je mohla mít jako bačkory.

Neusmějí se a vypadjí, jako by je výlet spíše otravoval

Nikdy vás nepozdraví. Natož se zeptat, jak se máte a z jaké země jste.

Turista B

Takové lidi potkáte sice u turistických míst, rozeznáte je ale hned na první pohled:

Usmívají se a vždycky vás pozdraví. Případně se i zeptají kam nebo odkud jdete a z jaké země jste.

Rozhodně nevoní na dálku.

Mají pohorky nebo jinou trekovou obuv.

Často si svůj domeček a život nesou na zádech.

Rozhodně nejsou nijak extra čistí. Což se odvíjí od doby strávené na cestách.

Všichni ale dělají stejnou věc. Fotí a fotí „selfíčka“, děláme to všichni a já se za to nestydím. Jednou za čas na nějaké fotce být chci, tak jak to jinak udělat, když jdu sama a nikde nikdo…

IMG: Jižní Island 2017 a já

Do stejné řeky nevstoupíš

Je to pravda… Voda a čas si plynou svou vlastní rychlostí a při každém „teď“ už to není stejná řeka… a přesto jsem se vrátila a jako bych navázala. Jsem zpět v Þórsmörku! Ohromně se mi ulevilo, ZASE! Rychle jsem postavila stan, přesně na stejném místě a uháněla si užít neuvěřitelně nádherný večer!

IMG: Skógafoss 2017 / Jižní Island / Volcano Huts /

Jsou prostě chvíle, které nikdy v životě nezapomenete! Cítíte vůně, které jste cítili, vnímáte vítr, který proudil, slyšíte zvuky, které vás obklopovaly. To je jedinečný dar našeho dokonalého těla, které dokáže vjemy spojit se vzpomínkou. Vy se tak můžete kdykoli vrátit do stejného momentu, i když je to jakkoli dávno.

Já jsem tam jen tak seděla na kameni a kreslila. Chtěla jsem si danou chvíli co nejvíce vrýt do paměti a taky do bloku. V tu chvíli jsem prožívala pocit absolutní spokojenosti a nic na světě mi v tu chvíli nechybělo. Vrátila jsem se, protože jsem poslechla své srdce a to přesvědčilo rozum, který chtěl cestovat dál na východ. Rozhodla jsem se správně a toto bylo odměnou! Dojetí a znova krásný pocit svobody a potvrzení hodnoty vlastního rozhodnutí.

IMG: Jižní Island 2017 / Þórsmörk / autorská kresba

Je důležité si uvědomit, že máme právo se rozhodnout jen a jen podle sebe. To jsem také více pochopila na Islandu. Ještě než jsem poprvé odjela z Þórsmörku, domluvila jsem se s Majdou a Lenčou (kdo jsou tyto dvě dámy se dočtete níže), že se potkáme ve Skógaru, nestalo se tak. Zůstala jsem o jednu noc déle ve Volcano Huts. K mému překvapení byly holky úplně v pohodě s mým rozhodnutím a popřály mi, abych si to užila. V tento moment mě zaplavila myšlenka: „Aha, ono teda nevadí, když se rozhodnu jinak. Když jsou lidi v pohodě, tak přijmou mé rozhodnutí bez jakéhokoli problému!“ To byla pro mě tak trochu novinka a bylo mi v ní dobře. Díky za tu zkušenost, která se mi neustále potvrzuje dokola. Mám kolem sebe vyspělé lidi, kteří přijímají má rozhodnutí, stejně tak jako já přijímám jejich.

Strávila jsem tam další dvě noci a tentokrát se už opravdu rozloučila s vědomím, že sem se vrátím pokaždé, když pojedu na Island… a ve finále… UDĚLÁM VŠE PROTO, ABYCH ZDE BYLA NA DELŠÍ DOBU NEŽ JEN DOVOLENOU!

Jednou mi jeden velmi blízký člověk řekl, že když odjíždím z dovolené, neměla bych být smutná, protože není důvod. Dovolenou jsem si přece skvěle užila a měla bych být ráda za ty krásné chvíle. Měl pravdu! ….Takže jsem z Islandu neodjížděla se smutkem, jako vždy. Odjížděla jsem s vděkem, že jsem mohla prožít tak intenzivních 10dní, poznala nové a skvělé lidi a začala ještě více věřit v sebe sama a své schopnosti. Když jsem odlétala, usmívala jsem se a věděla, že tento ostrov brzy zase navštívím. Vlastně kdykoli budu chtít.

IMG: Jižní Island 2017 / Þórsmörk / autorská kresba

Moje cestování jako single traveler

Cestovat o samotě je neuvěřitelně skvělý způsob, jak být vědomě na jednotlivých místech, jak poznat sama sebe a jak si začít vážit všeho, co jste v životě dosáhli nebo co je vůbec součástí vašeho bytí. Samozřejmě můžete být osamělými poustevníky, kteří se budou bát promluvit na kohokoli nebo taky můžete jen tak denně mluvit se spoustou lidí a poznat mnohé krásné duše, které vás v životě budou provázet i další roky. Mě se tak stalo. Na Islandu jsem potkala několik Čechů.

Už v kempu v Landmannalaugaru jsem zahlédla dvě slečny, obě blonďaté a oproti mě, už na pohled, rozhodně nespaly minulé noci ve stanu. Udělala jsem přesně toho „mrtvého brouka“ a zalezla do stanu. Co kdyby se mnou, náhodou, měly tendence mluvit!!! Haha… no, co se má stát, stane se a náhody se nedějí. Když jsem byla ve Volcano Huts, vstoupila jsem do Guest Kitchen a chtěla si sednout s čajem… hmmm… kdo asi tak, jako jediný, mohl mít volno u stolu. Přesně tyto dvě dámy. Okamžitě jsme zjistily, že jsme krajanky a večer začal! Po vypití několika točených piv a strávení skvělého večera bych řekla, že je opravdu velká hloupost mít strach a předsudky. S Majdou a Lenčou jsme se potkaly pak ještě v Reykjavíku a následně i na letišti. Po nějaké době i v Praze a Opavě. Tímto bych ale chtěla hlavně říct, že když máte někoho potkat, prostě ho potkáte, i když se tomu bráníte. A.. k sobě si většinou přitáhnete podobně nebo stejně naladěné lidi, což je i krásné měřítko hodnocení pro vás samotné. Díky MOC Islandu, že mi dal nejen holky, ale taky více lidí kolem. Jmenovitě Michala a Luďka. Luďka jsem potkala u Skógaru a pak si, úplnou náhoudou, sedl vedle mě v autobuse směrem do Reykjavíku. Michala jsem potkala po svém návratu do Volcano Huts a pak na letišti v RKV a Praze.

IMG: Majda, Lenča a já v Reykjavíku / Obe souhlasily s uveřejněním jejich fotografie dle GDPR

Všechny fotografie použité v tomto článku jsou mým majetkem a vztahují se na ně autorská práva. Není povoleno je používat bez svolení autora. Děkuji za pochopení.


110 views0 comments

Recent Posts

See All

+354 769 3768

+420 777 872 963

  • White Instagram Icon

Follow me on instagram

© 2017 Jana Tomanová. PROUDLY CREATED WITH WIX.COM