Search
  • JT

05 část 2/3: Island 2017 aneb V údolí bohů je jako doma


Jak jsem se dostala do země bohů a jak mě se mi toto místo dostalo pod kůži. To vše skrývá tento a budoucí text, který k vám letí dnes.

Þórsmörk (neboli údolí bohů)

IMG: Þórsmörk 2017 / Jižní Island

Když jsem jela na toto místo, nevěděla jsem o něm skoro nic. Jen to, že je to pro mne záchytný bod na středu vysněného treku z nitra hor směrem k oceánu. Už z dálky jsem přibližné místo mé návštěvy sledovala a prosila o dobré počasí. Už proto, že jsem nad celou oblastí viděla dešťové mraky. Nevěděla jsem kam jedu a byla totálně nejistá, jak to bude. Aby se člověk dostal do Þórsmörku, musí přestoupit na speciální terénní autobus u vodopádu Seljalandsfoss a nebo jet přímo terénním vozem, které zvládne brodit i hlubší řeky.

Vodopád Seljalandsfoss budu popisovat v itineráři z roku 2015. Tentokrát jsem byla ohromně překvapená, kolik u něj bylo lidí a ani jsem neměla chuť jít blíž do davu turistů, kteří ho obcházeli jako nějakou sochu v muzeu. Měla jsem tu cca 30 minut na přestup a tak jsem zaútočila na místní stánek. Kafe stálo stejně jako sprcha v Landmannalaugaru v kempu, ale tak co "žiju jen jednou…" Později se toto místo pro mne stalo místem pauzy na kafe a ani jednou jsem nešla blíž k vodopádu. Bylo tam zkrátka moc lidí. Asi se ze mne stával asociál.

IMG: Seljalandsfoss 2017 / Jižní Island / čekání na autobus

Jízda do Þórsmörku vede hned přes několik brodů a při přejezdu toho posledního se mi vždy tajil dech. Autobus v jednu chvíli vypadá, jako by spíše plul, než jel. Jak nemám ráda tleskání při přistání letadla, tak tady jsem v duchu tleskala hodně hlasitě.

IMG: Cesta přes brody / Jižní Island / až se naučím vkládat videa, dám vám sem brodění řeky Krossá

Þórsmörk

… co k němu napsat, aby to nevyznělo bláhově nebo naivně. Ve chvíli, kdy jsme přebrodili poslední úsek řeky, zmocnila se ve mně úleva. Nebyla to ale úleva z přejetí všech řek, bylo to úplně něco jiného. Je to pocit, jako byste byli na nějaké "dlouhatánské" cestě a najednou se konečně vrátili domů.. byli jste v bezpečí... přijeli do známých míst... Bylo to pro mne až divné. „Holka, vždyť jsi tu nikdy nebyla, co se to s tebou děje…“ Počasí bylo mrholivé a tak jsem hned, po postavení stanu, usnula na několik hodin. To už byla taková moje klasika.

Samotné místo má neuveřitelnou sílu a klid. Þórsmörk obklopují tři ledovce, Mýrdalsjökull, Eyjafjallajökull a Tindfjallajökull. Tyto ledovce přímo ovlivňují celé klima tohoto místa krajina je zde docela jiná než na jiných místech Islandu. Dokonce jsem zde našla i houby.

IMG: Volcano Huts. / Þórsmörk / Jižní Island

Autobus mě odvezl k Volcano Huts. Místu, kde je restaurace, chatičky, glamcamping, kemp, sauna s malým termálním pramenem a hlavně neuvěřitelnou pohodou. Jinak se v této oblasti můžete ubytovat dále v kempu Básar, který je na začátku treku Fimmvörðuháls. Nebo v kempu Skagfjörðsskáli a dalším tábořištěm na okraji řeky Krossá.

Nad Volcano Huts se tyčí hora, na kterou jsem vyplazila s jazykem až na zádech. Celkem foukalo a maličko pršelo. Ale co, přece nepromrhám den, který jsem si pro toto místo vyhradila…Když vystoupáte na horu Valahnjúkur naskytne se vám neuvěřitelný výhled na 3 ledovce, které obklopují tuto oblast a zároveň vidíte do údolí s ledovcovou řekou Krossá pod vámi a cítíte neuvěřitelný klid a mír celé té scenérie. Nikde není nic, jen vy, krajina a ticho, do kterého tak zlehka šumí řeka. První okamžik, kdy jsem vystoupala (pokud se to tak dá vůbec nazvat) nahoru byl pro mne slovy nepopsatelný. Rozbrečela jsem se. Byla jsem vděčná, že existuji, že můžu být na tomto místě, teď a tady. Že můžu vidět něco takového. Do dneška to beru jako dar a přes všechnu tu vděčnost v existenci jsem se dostala až k díkům ve své životní zázemí, přátele, vychování a všechny možnosti, které má člověk ve střední Evropě. Česká republika je opravdu místem, které má velké možnosti vycestovat kamkoli a jednoduše. Také v tom všem u mne byla velká vděčnost a láska k mé rodině a rodičům. Taková záplava nebo vlna emocí, která mě přinutila na sebe nahlížet celistvě a v kontextech celého svého bytí. Zajímavé.

IMG: Volcano Huts. / Þórsmörk / Jižní Island

A nyní už i děkuji za to, že jsem tam v tu chvíli mohla být sama, že se mnou nikdo nejel, a že díky tomu jsem byla totálně v sobě. Tyto okamžiky pro mne byly o to silnější. Je sice důležité "sdílet" s jinými lidmi. Pokud je ale neumíte "sdílet" hlavně sami v sobě a prožívat je vědomě, tak k čemu je pak "sdílení" s jinými? Není to tak silné, jako když si celou tu emoci musíte prožít sami. Zůstane vám a nikdo jiný ji neabsorbuje, v tom je ten rozdíl. Což tuto emoci mnohonásobně umocňuje. Pro někoho toto nemusí být srozumitelné, ale to nevadí. Klidně čtěte dál a tohle vůbec nevnímejte.

Říká se, že radikální odloučení nás vede zpět ke kořenům. Nevím, jestli toto bylo pro mne vyloženě radikální odloučení. Vím ale, že mě tato cesta přimkla více k mé rodině, kterou jsem do té doby brala spíše volněji a jako samozřejmost. Taky mě to více přimklo ke mně samotné a k mému tělu. Musela jsem být denně „napojená“ hlavně sama na sebe, protože jsem se pohybovala podle míry bolesti. Pomohlo mi to ale nespěchat a jednat zcela podle momentální potřeby mého tělo. Tělo není nástroj. Je to společník.

IMG: Volcano Huts. / Þórsmörk / Jižní Island

Z původního plánu jsem opět ustoupila. To místo mě uchvátilo a každý večer jsem si nechala záměrně ujet autobus a dokoupila další noc ve stanu...

Všechny fotografie použité v tomto článku jsou mým majetkem a vztahují se na ně autorská práva. Není povoleno je používat bez svolení autora. Děkuji za pochopení.


74 views0 comments

Recent Posts

See All