Search
  • JT

03: Jak jsem našla Island? nebo... jak si Island našel mě...


Tentokrát popíšu, jak jsem se vlastně dostala na Island, přidám odkaz na itineřář cesty z roku 2015 a info o kempech a ubytování na Islandu ve zkratce.

...To bylo poprvé v roce 2015, kdy moje spřízněná duše, kamarádka Klára, byla na rok na Novém Zélandu. Rozhodla jsem se, že za ní poletím na dovolenou…ale co se nestalo…při hledání co nejlevnějších letenek na mě ve vyhledávačích "vyskočil" Island. Dodnes to nedokážu popsat, co se stalo, ale okamžitě jsem dostala nutkavou touhu tam odletět a byla jsem pro to schopná udělat cokoli. A tak se stalo...

IMG: Červen 2015 / poprvé v životě vidíme Island

Takže místo 22 hod. letu na Nový Zéland jsme letěli 16 hod. na Island. To bylo v době, kdy z ČR ještě nelétaly přímé lety (3:40 hod.) a tak jsme museli přes Frankfurt a Berlín. Cesta byla úmorná, ale prostě… stálo to za to. Na Islandu jsme si půjčili auto a objeli ho celý dokola, jako správní turisti. Měli jsme ale dost štěstí, protože téměř na všech místech jsme byli dříve než přijížděli autobusy islandských společností. To bylo obrovskou výhodou k tomu, abychom už tehdy poznali Islandskou přírodu s celým jejím tichem a klidem, zvuky ptáků a hučení vodopádů nebo oceánu. Do dnes mám v uších zvuk jednoho specifického ptáka, který snad žije jen na Islandu a jeho hlas připomíná mečení kozy. Pokud ho někdo někdy slyšel, rozhodně ví, co tím myslím, když zmíním, že tento zvuk přiváděl mého tehdejšího přítele k šílenství. Mě se naopak tak vryl do paměti, že ho slyším kdykoli při vzpomínce na Island a je mi v tu chvíli opravdu hezky.

Itinerář cesty 2015, převážně po Ring Road, najdete ZDE, po tom až ho dopíšu!

Cesta v roce 2015 byla pro mě hodně o tom, že jsem si uvědomovala svou „malost“ v porovnání s přírodou. Člověk je na této planetě jen taková návštěva. Je sice krásné, jak vše víme a umíme vše ovládat, ale ve srovnání s přírodou, její sílou a jedinečností jsme všichni jen pouhou součástí celku. Celku, který vidí snad jen kosmonauti a nebo ptáci. Tento pocit "malosti" ve mě ale nevyvolával tíseň nebo strach. Spíše bych to nazvala respektem k planetě a síle živlů. Vlastně respektem všeho, co nás obklopuje a je tak "dokonalé", že to může dohromady fungovat.

IMG: Jižní Island 2015 / Dyrhólaey / Kirkjufjara beach

Vtipným momentem na Islandu je ten návyk na okolní krajinu. Co tím myslím? Na začátku vám všechna ta lávová pole, vodopády, sopky, geotermální sopouchy a ledovce připadají neuvěřitelné a gigantické, na konci už vás to ale ani nevytáhne z auta... protože, vyfotit si vodopád číslo 2 567 už není tak vzrušující. Na druhou stranu pak přijdete domů a najednou vám ta krajina začne chybět. Máte jí v sobě zarytou a nejde vymýtit z hlavy... ani následné Řecko a teplo tomu nepomůže. Prostě už to nejde a smutek se prohlubuje. Pak následuje jen věta "A sakra, jak to udělat, abych jela zpět!"

Bohužel…dnes, už tedy "díky" za to…. rok 2015 byl na Islandu ve znamení hodně dlouhé zimy a ještě v červnu nebylo možné cestovat do vnitrozemí na Landmannalaugar, neboli Duhové hory. Usmyslela jsem si tedy, že trek Laugavegur z Landmannalaugaru do Thórsmörku a navazující Fimmvörðuháls z Thórsmörku do Skógaru rozhodně jednou půjdu a nikdo a nic mi to nepřekazí.

Rok na to jsem o Islandu mluvila neustále a hledala někoho, kdo by se mnou šel ten trek. Nikoho jsem nenašla. Každý jen mluvil, jak by to bylo super, ale dál to nikdy nedošlo. Takoví jsou prostě lidi a člověk s tím musí počítat, zda se chce rozhodovat podle nich a společnosti nebo podle svého vlastního úsudku a touhy. Má touha byla tak silná, že jsem si jí rozhodně nechtěla nechat odepřít.

V roce 2017 jsem se tedy rozhodla. „Když budu neustále hledat někoho, kdo by se mnou jel, nikdy nikam nepojedu a trek nepůjdu…kupuju letenku a letím sama. Buď se někdo přidá, nebo to prostě zvládnu. Nikoho za zády nepotřebuju.“ A tak vzniklo jedno z velmi zásadních rozhodnutí, které mi změnily život.

IMG: Island 2017 / Landmannalaugar

Zde bych ještě ráda podotkla, že Klára by se mnou i ten trek šla, takže bych jí nerada křivdila. ALE... Vlezla jsem jí s odletem přímo do termínu Tádžikistánu a navíc jsem se prostě rozhodna, že pojedu sama. Možná na truc svému okolí, společnosti a předsudkům single cestování, nebo nevím co to bylo. Ale byla jsem přesvědčená, že to je to nejlepší, co pro sebe můžu udělat. Takže jsme se na chvíli zase rozjely o kousek dál od sebe. Jako vždy, každá na druhou stranu od České republiky...já zase na Island...

Kempy a ubytování na Islandu ve zkratce

Island je skrze ubytování stejnou destinací jako jakákoli jiná Evropská země, kterou jsem navštívila. Cenově se ale docela dost povyšuje nad ty ostatní. Takže pokud za ubytování nechcete utratit svou několikaměsíční výplatu budete muset volit outdoorovější variantu jako je stan nebo spaní v autě.

IMG: Západní Island 2015 / sopka s ledovcem Snæfellsjökull / kemp Hellissandur

Kempy jsou zde celkem luxusní. Teda alespoň podle mého názoru. Snad každý kemp má alespoň prostor, kde se schovat před deštěm a třeba si i uvařit. Častou součástí je uzavřená návštěvnická kuchyň, záchody a sprchy. Jen někde za sprchy platíte (jak je to letos, nejsem schopná určit, zatím). Ve větších kempech můžete využít i pračky. Mapa kempů je např. zde: https://krizemkrazemislandem.cz/category/campsite/ nebo zde https://en.camping.info/iceland/campsites

V létě se nám často stávalo, že jsme do kempu přijeli i v půl jedné v noci. Nevadí, noc zaplatíte prostě až ráno. Je to tam běžnou praxí a nikomu to nevadí. A jak se může stát, že přijedete tak pozdě? No, přece světlo za to může. Téměř každý den jsme s tím měli problém. Prostě na Islandu, mimo jiné, přestanete vnímat čas jako běžný smrtelník. Prostě ten čas nepotřebujete. Neexistuje. Jste tam jen vy a příroda, a ta vás přepne do jiného vnímání... nebo spíše nevnímání času.

Spaní na divoko není na Islandu zakázané, pominu-li oblast kolem Mývatnu. Tam se nám stalo, že tzv. "domobrana" vyrušila naše spaní v autě, na parkovišti, dost nepříjemným a hlasitým způsobem. Bylo úplně jedno, že jsme v sobě měli několik panáků rumu na zahřátí. Prostě jsme museli do 30 minut opustit prostor pod výhružkou přivolání policie. Takže pozor na to, kde můžete a nesmíte spát. Druhou věcí je to, kam si lehnout. Kempy na Islandu, svým povrchem, připomínají golfová hřiště. Jinak tomu je ale mimo kempy a najít rovný plácek pro stan a vaše záda může být občas oříšek.

IMG: Jižní Island 2017 / kemp Skógar / vodopád Skógafoss

Co je na Islandských kempech ještě super? Třeba sdílení cestovatelských potřeb jako jsou plynové bomby nebo potraviny. Každý, kdo odjíždí z Islandu nechává v návštěvnických kuchyňkách kempů to, co nespotřebuje. Vy tak můžete, kromě bomby na vaření, doplnit i zásoby jídla nebo jsem viděla i boty a nějaké kusy oděvů. Takto skvěle "sdílecí" kempy jsou např. Reykjavík, Grindavík nebo Hveragerði.

Na Islandu běžně funguje AirBnB, což (stejně jako některá Evropská města) chtějí na ostrově začít nějak regulovat. Dále pak Booking nebo jiné. My vyzkoušeli AirBnB a jednou se nám dostalo tak neuvěřitelně královské snídaně, že se mi o ní pak několik nocí zdálo... Dále tu pak můžete využít i spaní ve vlastním spacáku, a to v některých hotelích, kde mají i jiné prostory než pokoje. Cena je pak mnohem přijatelnější než za pokoj. To jsme využili (dle informace Lonely Planet) ve Skógaru. Musíte se ale ozvat vy, nikdo vám to sám nenabídne.

Všechny fotografie použité v tomto článku jsou mým majetkem a vztahují se na ně autorská práva. Není povoleno je používat bez svolení autora. Děkuji za pochopení.


110 views0 comments

Recent Posts

See All

+354 769 3768

+420 777 872 963

  • White Instagram Icon

Follow me on instagram

© 2017 Jana Tomanová. PROUDLY CREATED WITH WIX.COM